Zikmund Myslík z Hyršova
Zikmund Myslík z Hyršova
Zikmund Jan Myslík z Hyršova pocházel z původně měšťanské rodiny, jejíž urozenost nebyla v době narození pana Zikmunda ani sto let stará. Předkové svůj rytířský titul obdrželi od Ferdinanda I. Roku 1530 Za službu domu Rakouskému. Samo narození a ranný život pana Zikmunda Myslíka nelze dost dobře vysledovat stejně jako přesnou genealogickou řadu jeho předků (nedokázal to prý ani Augustin Sedláček). Nicméně dle archiváře Františka Tischera se tento válečník, diplomat a vzdělanec narodil roku 1606 jako třetí syn Jana Myslíka z Hyršova. V mládí se vzdělal v několika jazycích, které ovládal jak mluveným tak psaným projevem - znal němčinu, italštinu a francouzštinu. Dle Tishera byl pro své vzdělání velmi oblíben nejen mezi šlechtou, ale i na císařském dvoře.
Mezi lety 1618 - 1620 se Myslíkové angažovali na stavovském povstání, následkem čehož byl otec pana Zikmunda odsouzen ke ztrátě čtvrtiny majetku (což znamenalo praktický krach, neboť se konfiskoval celý majetek a z toho se posléze vracelo). Nicméně z zvláštní milosti byla třetina - 1000 kop míšeňských zlatých vrácena třem bratrům Myslíkovým (Janu Břetislavovi, Joachymu, Melicharovi, Zikmundovi), a to resolucí z 18. Srpna 1626, v té době jsou již o panu Zikmundovi první bezpečné zmínky (v resoluci). V té době již bratři slouží v císařské armádě (vstup do armády považován za prostou práci, neznamenalo to vnitřní a morální sepjetí, jako ve středověku u rytířů), k tomu je také svým způsobem dohnala hospodářaká situace, neboť dědictví po otci nebylo největší (způsob obohacení mladého šlechtice byl následující - buď se dobře oženit, nebo nastoupit kariéru úredníka, nebo vstoupit do armády). Co se vojenského řemesla, služba v armádě nemusela být nutně ubíjející. Kavalírští důstojníci námezdné císařské armády v táborových podmínkách udržovali jakousi kulturu, udržovali styky s příbuznými, a u vyšších důstojníků nebylo neobvyklé měl - li při sobě literáta, zpovědníka či kazatele. Docházelo v táboře ke styku kultur a vzdělanosti, střetávaly se různé národy sloužící ve vojsku. Co se vojenské kariéry pana Zikmunda Myslíka týče, informace o ní jsou do třicátých let a jejich konce poměrně kusé. Víme, že se zúčastnil válečných tažení ve válce dánské (1625 - 1629), poté bojoval se Švédy (1630 - 1632) a následně opět se Švédy u Nördlingen 1634 a zmínky o něm jsou i z Banérova vpádu do Čech. Poté jsou opět zprávy o jeho působení dost nejasné, zachovala se ale část korespondence, kterou psal se svými přáteli, jejichž jména dodnes mnoho neříkají. Co se vojenských aktivit týče, povětšinu bojoval v zahraničí , zde díky nesrozumitelnosti jeho jména dostáváme zprávy o něm jako o Mislingovi. Roku 1638 byl jmenován obristem - tj. nejvyšším plukovníkem kyrysnického regimentu starotrčkovského. O jeho působení v regimentu a zda se úcastnil některých předchozích akcí této jednotky (zdá se že v něm ani nesloužil, sloužil možná spíš v regimentu Nicolajském - pluk francouzského obrista de Noyerel). Po bitvě u Wittstocku v září 1636 a následnou úspešnou protiofenzivou švédského generála Banéra se císařská armáda spolu se Zikmundem Myslíkem stahuje do Čech. (1639 Kostelec nad Labem - krvavá bitka, není jasné zda se jí zúčastnil i Myslík, nebo jen jeho pluk).
O jeho manželství s paní Annou Ježkovskou z Lub nevíme s jistotou téměř nic, než jen to že zemřela v mladém věku. Když jej vojenské povinnosti zavedli na Táborsko, ucházel se roku 1639 o ruku dcery Jana Černína (kterého všemožně podporoval) -Alžběty, neboli Elišky (o ni se ucházel syn jiného známého válečníka - Václav Hýzrle z Chodů)
Ta jej odmítla, doslova bylo řečeno “milostivá panna slečna po něm pěknýma nožičkami šlapati ráčila”. ( s výmluvou na její mladistvý věk) byla to žena otevřená, sympatická a veselá. Zikmund Myslík měl však vlivného přímluvce, a to sice Leopolda Viléma, arcivévodu a od 15. Září 1639 vrchní velitel císařské armády. Pochvalný list jež dostal Jan Černín rozptýlil mnohé rozpaky, které měl u všech předchozích nápadnících. 17. Ledna 1640 na zámku radenínském slavili svatbu, jež prý byla kromobyčej veselá, a nechyběli na ní krom kolegů ve zbrani ani význačné šlechtické osobnosti (Lobkovic, Kounic hraběnka z Vrtby…)
(Jak se předpokládá úcast ve Valdštejnově armádě, měl v ní nepochybně i vysokou funkci. (ve Valdštejnově armádě brali důstojníci poměrně vysoké platy např. obrist jezdectva 200 říšských tolarů týdně) přičemž měli také podíl na kořisti´. Zikmund Myslík byl velmi hospodárný a dbal na zabezpečení svých statků (dbal na to aby byl dostatek dobytka, který posílal na své statky))
Zikmund Myslík měl se svojí ženou velmi vřelý a vztah, o čemž svědčí jejich korespondence. V korespondenci s tchánem a švagrem líčí ofenzivu i ústupy a táboření v zimním období. První velká válečná akce, kterou Černínům ve svých dopisech popsal byla ofenziva vojsk Leopolda Viléma, které se zúčastnil při jejím tažení na severovýchod Čech. Popisuje vojenské úspechy např. v bitvě poblíž Plavna, kde způsobili nepříteli těžkou porážku. Nicméně co se ofenzivi císařských týče, Banér se brzy dostal z nejhoršího, sehnal síly ale přímé bitevní střetnutí odkládal (následovala ofenziva 1640 - 41). Zikmundu Myslíkovi byla svěřena obrana hranic. Sebral hotovost a vyrazil na jihozápadní hranici (sem Banér zamířil), kde chtěl alespoň zabránit loupeživým vpádům švédu. Tento pokus se nezdařil, neboť narazil na značnou přesilu a musel ustoupit (nicméně se dařilo zajmout několik švédu). Zikmund Myslík jako velitel projevoval neobyčejné schopnosti ve velení, ať se již ve vítězné bitvě, tak i během ústupu z bitvy prohrané, kdy kryl ústup (své bojové dovednosti ukázal v bitvě u Breitfeldu 2.listopadu 1642, kde jeho pravé křídlo dokázalo zneškodnit nepřítele avšak pravé již bylo téměř zmasakrováno). Když se do vrchního velení švédské armády dostal generál Torstenson, Zikmund Myslík se bojů proti němu úcastnil již od prvopočátku jeho tažení ve Slezsku. Ofenziva proti Torstensonovi patří k Myslíkovo nejzářněším za celých dvacet let kariéry u císařského vojska. Myslík píše dlouhý dopis tchánovi z tažení na do Lipska, císařští postupují téměř bez problému. Nicméně po spojení Torstensonovi a Königsmarckovi armády došlo k osudné bitvě Breitfeldské. Od roku 1643 je jeho funkce v armádě císaře spíše formou vykonávání “čehosi” na čemž Zikmund Myslík ztratil zájem. Opustil na čas svůj pluk a odchází na své panství (po smrti tchána se ujímá Pacova), kde zjara 1643 oslavil narození syna, který byl pokřtěn Leopold. Nicméně nebylo mu dáno do vínku dlouhověkosti. Netrvalo však dlouho a roku 1644 se narodila dcera, pokřtěna po babičce Zuzana. Po roce 1644 opouští povolání šlechtického hospodáře. Nevstoupil však do armády (Gallasova byla tou dobou v rozkladu, vlečena postupem Torstensona, nehledě na to že Myslík ke Gallasovi moc sympatií nemá), ale dává se na dráhu diplomata, zasedá ve vojenské dvorské radě ve Vídni, úcastnil se sněmu v Norimberku roku 1645. Ve službách Leopolda Viléma byl velmi pracovně vytížen - nemá prý ani čtvrthodinku volného času. Vykonal namáhavou cestu do španelského Nizozemí a z generálwachmistra brzo povyšuje.Jeho kariéra nebývalého vzestupu byla předmětem závisti okolí. Po povýšení na feldmaršállajtnanta se mohl Gallas údajne užrat vzteky. Následující funkce, která byla velmi zodpovědná se Myslík zhostil opět s pečlivostí a jeho jméno získalo největší slávy ve funkci, kde naplno projevil své schopnosti. Po bitvě u Jankova se Torstenson dostal před Vídeň, ale obléháním Jihlavy a Brna byl již vyčerpán a pomoc sedmihradského vévody Jiřího I. Rákoczyho na kterou čekal, přestal být nebezpečný.
Velkou životní ranou pro něj byla ztráta milované manželky, která onemocněla “uherskou nemocí”. Z Bavorska ji dal Zikmund Myslík převézt do Klatov, kde však 19. Prosince umírá (Tisher má 9. Prosinec). Myslík je zcela zdrcen a rozneslo se, že tím “hrubě onemocněl”. Na práci neměl ani pomyšlení, proslýchalo se, že se měl stát zemským velitelem v Čechách. Svým příbuzným se přestal ozývat, nad čímž si tchyně Zuzana Černínová v dopisech synovi stýská. Roku 1646 se vrací do hlavního stanu arcivévody Leopolda Viléma, stále ve stavu duševního rozjitření. To se projevilo v kauze jeho souboje s francouzským diplomatem Francoisem Bassompierem, jehož zabil a jeho smrt mu přinesla na čas ztrátu přízně a byl na čas vzat do vazby (i když ne na dlouho). U dvora byl pomlouván a závistivci rozšiřovali, že má být zbaven veškerých hodností (tyto klepy odsuzovala jeho tchyně v dopisech svému synu). Po tomto incidentu se Zikmund Myslík stahuje do ústraní. Nicméně císařská armáda měla nouzi o kvalitní důstojníky a tak se v kuloárech začalo opět skloňovat jméno Zikmund Myslík. V letech 1647 - 1648 byl opět vyzvednut na důležité místo v císařské armádě, roku 1648 organizoval v Českých Budějovicích vojenský sbor, který se měl co nejdřív vypravit pomoct Praze, obléhané švédským vojskem. K tomu se dostal až o celý měsíc později, kdy švédi vyplenili Hradčany a Malou stranu. Švédské tažení českou zemí zasáhlo pana Myslíka co se týče majetkové stránky těžce, plundrující vojska, která prošla Táborem vyrabovala jeho dům. Dvoutisícová armáda císařská armáda se nezmohla mnohem silnějšímu švédskému vojsku na vážnější odpor, nehledě na to že posila posílaná městu nebyla moc velká (natož aby zasáhli do boje a vytlačili švédy z města). Jedinej úspech pana Zikmunda bylo dobytí Bechyně, obsazené menší švédskou posádkou. Nicméně Zikmund Myslík a jeho zbrojení v jižních Čechách vzbuzovalo v obléhatelích Prahy jisté starosti (presidentem dvorské válečné rady byl v té době Jindřich hrabě Šlik, který sliboval posily z Moravy a Slezska). Švédi měli v jižních Čechách nově nabyté pozice, které nemohli podceňovat. Na pana Myslíka byla uchystána past, jež ho s celým jeho vojskem měla vylákat z jeho opevněných držav jiným směrem než do středu Čech. Toho si byl velmi dobře vědom, když zjistil že je nedožene k přímému obléhání, opustil Budějovice a pustil se za švédy. Drobným oddílem varoval Jindřichův Hradec jež byl v nebezpečí, jednalo se o důležitou spojnici mezi Prahou a Vídní. Drobnými potyčkami odebíral sil ze švédské armády generála Witteberga a sledoval jeho postup, jdouce mu téměř po boku. Nicméně dílem náhody a neinformovanosti došlo ke zmatku, jež vyústil v bitvu na hrázi u Hluboké, nedaleko Budějovic, střetla se tu vojska švédská a císařská rakouská a poměr sil byl ve prospěch švédu korunován vítězstvím. Velitel císařských Puchheim byl zajat a většina jeho vojska se rozprchla, Myslíkova posila tedy již nemohla zasáhnout. Nicméně tato prohra nebyla fatální (původní plán švédu zmařen - vyvolat rebelii v horních Rakousích). Zikmund Myslík zvolil útocnejší formu a doufal že se mu podaří z Bechyně úspešne dobýt Tábor (korespondence s Piccolominim). Také v Praze doufali v brzký zásah vojsk pana Myslíka. Pan Myslík doufal v opětovné uplatnění svých válečných schopností, nicméně 24. Října 1648 byl podepsán Vestfálský mír (Münster). Vojenská kariéra Zikmunda Jana Myslíka z Hyršova se chýlila ke konci. Roku 1649 je přidělen k družině maršála Piccolominiho, krátce pobyl v Pacově jako člen vojenské rady, ale službu v regimentu odmítl. Roku 1650 uzavřel svoji vojenskou kariéru definitivně a staral se spíše o hospodaření na svém panství. Šest let po smrti ženy se znovu oženil s hraběnkou Johankou Eusébií Barborou ze ´Žďáru. Manželství nebylo tak vřelé a lásku jakou měl ke své ženě Alžbětě Černínové k ní nechoval. A nezměnilo se to ani po narození dětí. Zikmund Jan Myslík z Hyršova zemřel 3. Listopadu 1666 v Pacově. Životní styl, mluva a vzezření vždy prozrazovali vojáka, jednu z největších osobností válečného řemesla století 17. Století.
Slajtan
použitá literatura - F. Tisher - Generál Zikmund Myslík z Hiršova
Z. Kalista - Zikmund Myslík z Hyršova
Komentáře
Přehled komentářů
Vážený pane autore,
s úctou k češství a českému vlastenectví pana Myslíka, dovoluji si Vám nabídnou jazykovou korekci této kompilace.Kabát, byť nenový, měl by být aspoň čistý. S úctou, Michael Myslík m.myslik@email.cz
pravopis vem čert
(Michael Myslík, 3. 11. 2010 11:11)